Úvodní příběh

From Ars Magica 5

Úvod

V den, kdy láři přišli vypálit vesnici, opravoval Walter poškozený došek na střeše. Při práci však jedním okem neustále pozoroval cizince, jež přijeli předchozí večer. Walterovi se vůbec nezamlouvali, hlavně ta žena. Vypadala jako někdo, kdo prodává zředěné pivo a svádí muže, aby je pak v noci mohla zabít a okrást.
Zdálo se, že skupina cizinců vyčkává a jakmile láři vyjeli z lesa, Walter zjistil, na co čekali. Pod kopyty zářivě rudých koní lárů černala a doutnala tráva a ruce urozených byly zahaleny v plamenech, jako vždy. Walter zakřičel na poplach a vesničané se okamžitě rozběhli ke kostelu. Posunul se, aby se mohl dostat dolů ze střechy, avšak jeho noha projela přímo skrz poškozený došek a uvěznila ho ve střeše. Jeho varovné výkřiky se brzy změnily ve volání o pomoc, ale ostatní vesničané znali pravidla.
Utíkejte rovnou do kostela a zůstaňte tam, dokud láři neopustí vesnici. Nechoďte na pomoc nikomu, ať už to vypadá nebo zní jako kdokoli. Když kněz rozezněl kostelní zvon, Walter jen bezmocně přihlížel, jak se blížila jeho smrt. Cizinci se rozdělili, zatímco zmiňovaná žena vyšla a zavolala na láry v jazyce, kterému Walter nerozuměl. Chvíli se domníval, že by mohla být jejich špehem. Potom po ní ale vůdčí lár vrhl ohnivou kouli a Walter si myslel, že ji to zabilo.
Nezabilo. Oheň, který by klidně dokázal zničit dům, ji zanechal bez jediného škrábnutí. Promluvila znovu, tentokrát hlasitěji a ukazovala při tom na koně vůdčího lára. O chvíli později kůň zaržál – byl to strašlivý, vysoký, neustálý vřískot – a shodil svého jezdce. Lár se postavil, jeho kůň se však stále válel na zemi, vřískající bolestí, zapalující malé ohníčky.
Cizinka znovu promluvila, a tentokrát ji lár poslouchal. Walter však nerozuměl ani jedinému jejich slovu. Rozhovor trval nějakou chvíli a mezitím se kůň zvedl, očividně nezraněn. Cizinčini společníci jí brzy přišli na pomoc a nakonec se nejspíš dospělo k nějaké dohodě, protože se láři otočili a odjeli zpátky do lesa.
Walter pozoroval cizinku, určitě nějakou čarodějnici, jak se přibližuje k jeho domu a dívá se nahoru s nepříjemným úšklebkem. Znovu promluvila, udělala několik posunků a Walter ucítil, jak ho nějaká síla uchopila. Byl zvednut, ale potom lehce postaven na zem přímo před čarodějnici. Ta se otočila k jednomu ze svého doprovodu, který pak sdělil Walterovi: „Moje mistryně by si ráda promluvila s knězem a rychtářem. Prosí, abys je sem přivedl."
Walterovi se nechtělo odporovat. Křičící z plných plic, že láři odešli, se rozběhl do kostela.