From Ars Magica 5

Revision as of 14:41, 15 August 2007

Kapitola 2 - Hermův řád

Hermův řád je organizací mágů, rozprostírající se po celé Mýtické Evropě, a někde dokonce i dál. Má asi 1200 členů, žijících ve třinácti „tribunálech", rozdělujících celý kontinent. V magické doméně nemůže žádná jiná skupina ani pomýšlet na ohrožení Řádu jako celku, síla Boha je však daleko mocnější než hermetičtí mágové. Tato kapitola popisuje historii a nynější situaci Hermova řádu, s nímž jsou skoro všechny postavy v Ars Magice nějakým způsobem spjaty.

Historie řádu

Praktikování magie a čarodějnictví sahá až k počátkům civilizace. Obdarovaní jedinci si vždy našli nějaký způsob, jak svého talentu využít. Často na chvíli vládli obyčejným lidem, než je závist, nedůvěra a zloba pramenící z tyranického chování čarodějů a účinků Daru sesadila.
Vytvoření magických společenství nebo řádů čarodějů bránily tři věci. První z nich byl sám Dar. Čarodějové, kteří se potkali, k sobě přirozeně chovali nedůvěru a jen velmi zřídka se dokázali dohodnout na společné práci. A i když se dohodli jednou, budoucí setkání často sázela semínka zrady. To bylo zapříčiněno druhým faktorem: nedostatkem odolnosti proti magii, jenž skoro vždy zaručoval vítězství toho čaroděje, který zaútočil jako první. Toto zvýhodňovalo preventivní útoky. V neposlední řadě, každý čaroděj měl jiné chápání principů magie, a tak předávání těchto vědomostí byl zdlouhavý a namáhavý proces. Existovalo málo vědomostí, jež se daly snadno sdílet.
Jeden z mála úspěšných pokusů v tomto ohledu byl římský Merkurův kult. Jeho členové se zřídkakdy potkávali, komunikovali prostřednictvím dopisů nebo poslů. Scházeli se pouze při velkých rituálech, jež zaručovali kultu jeho sílu. Pravidla kultu říkaly, že kdokoli zabije jiného člena, bude pronásledován a zabit ostatními. Toto pravidlo bylo prosazováno obzvláště přísně, což radikálně snížilo počet preventivních útoků. Merkurův kult měl také přístup k určitým magickým efektům, které mohly být naučeny relativně snadno i někým, kdo už znal spoustu jiných. Toto dalo čarodějům alespoň nějakou motivaci k předávání vědomostí.
Přesto však uvnitř kultu rostlo podezření, že někteří členové střádají vědomosti a připravují se k útoku na ostatní čaroděje. Brzy po pádu Západní říše římské se kult rozdělil kvůli vnitřním konfliktům a zanechal čaroděje roztroušené po celé Evropě. Magie vstoupila do temného věku, z něhož se dostala až po založení Hermova řádu o více než tři století později.

Založení řádu

Hermův řád vděčí za svou existenci Bonisagovi, nesporně největšímu magickému géniovi všech dob. Ten udělal dva obrovské objevy, z nichž by mu i samotný jeden zaručil místo v dějinách magie. První z nich byl objev Parmy Magicy, která chránila čaroděje před kouzly ostatních a nepříznivými účinky jejich Darů. Čaroděj chráněn Parmou Magicou mohl bezpečně komunikovat s jiným obdarovaným jedincem beze strachu z útoku a bez nutnosti neustále potlačovat přirozené sklony k zášti, nedůvěře a nepřátelství.
Opravdový potenciál Parmy Magicy poznala až čarodějka Trianoma, která se učila od Bonisaga navzdory svým vlastním schopnostem. Uvědomila si, že Parma Magica umožňovala vznik opravdové společnosti mágů, společnosti, v níž by se čarodějové mohli setkat a vyřešit své neshody a v níž by mohli pracovat a žít společně. Bonisagus, v té době už pracující na svém druhém velkém projektu, sjednocené teorii magie, s Trianominou velkolepou vizí nadšeně souhlasil.
Trianoma cestovala po Evropě a hledala nejmocnější čaroděje. Parma Magica ji činila imunní vůči jejich pokusům ji odehnat a projevy její útočné síly nikoho nenechaly na pochybách, že kdyby chtěla, dokázala by odstranit jakéhokoli čaroděje beze strachu z následků. Někteří utekli a skryli se v naději, že jejím hanebným plánům uniknou. Ostatní naslouchali jejímu snu o sjednoceném řádu a kývli na setkání s Bonisagem.
Z těchto rozhovorů Bonisagus vytěžil obrovské množství znalostí. Z tradice Merkurova kultu vyvinul magické formule společně s rituální magií. Z tradice druidů, přinesených Diedne, ženou, jež byla z tohoto náboženství vyloučena, se naučil vytvářet magické efekty samovolně. Verditius ho zasvětil do tajemství spoutání magie do předmětů a Merinita do umění spoutání zvířat. Od každého z jedenácti čarodějů se Bonisagus něco přiučil a každého z nich pak naučil Parmu Magicu.
Výsledkem těchto studií byl Bonisagův druhý velký objev - teorie hermetické magie. Roku 767 se třináct nejmocnějších čarodějů Evropy sešlo u Durenmaru v Černém lese na prvním tribunálu v historii, odpřísáhlo Hermův kodex, a tím vytvořilo Hermův řád.

Dvanáct zakladatelů

První mágové řádu jsou vždy označováni jako dvanáct zakladatelů, i přestože jich na prvním tribunálu bylo třináct. Trianoma totiž odmítla být na stejné úrovni jako Bonisagus a ostatní mágové, jež mu přivedla. Byl to chytrý tah, který jí zaručoval možnost řešit spory o moc spíše než se do nich zaplétat. Každý z dvanácti zakladatelů pak zřídil svůj vlastní rod. Současný rod Ex Miscellanea byl založen později v historii Řádu; na počátku dvanáctku doplňoval rod Diedne, jehož členové byli svázáni oddaností ke starobylé pohanské víře, kterou posléze zcela ovládli.
Řád okamžitě vstoupil do období rapidního růstu. Zakladatelé „pravých dědictví" si přiváděli učedníky, a jejich rody se tak rozrůstaly přirozeně. Zakladatelé „tajemných kultů" nabírali nové členy hlavně z řad těch čarodějů, kteří jim přišli jako vyhovující. Rod Merinita ještě nebyl tajemným kultem a nabíral mágy se zájmem v divočině, zatímco rod Diedne hledal příslušníky svého náboženství. Rod Jerbiton rozšířil Řád o vyšší nemagickou vzdělanost, a dokonce nabídl členství Karlu Velikému. Mágové rodů Flambeau a Tytalus pouze křižovali Evropou a všem čarodějům, na které narazili, dávali na výběr – přidat se, nebo zemřít.
Během čtyřiceti let ovládl Hermův řád celou magickou Evropu.

Krize řádu

Tato vláda trvá až doteď, do roku 1220. Nicméně řád, který vydržel více jak čtyři sta let, musel přirozeně čelit několika krizím a problémům.

DAMHAN-ALLAIDH A ORDO MISCELLANEA

V raném devátém století vedl britský zlý čaroděj Damhan-Allaidh organizovaný odpor proti Řádu. Jeho stoupenci proklínali a mučili mágy, stavěli pasti a najímali nemagické vrahy, aby zastavili jejich postup. Po několik let tato taktika fungovala. Někteří se začali domnívat, že bude Řád zatlačen za Lamanšský průliv.
Zakladatel Tytalus pověřil svou učednici Pralix úkolem Damhan-Allaidha porazit. Do tohoto úkolu dala Pralix stejné množství vychytralosti jako její protivník a po sérii velkolepých magických bitev a nájezdů ho porazila. Mnoho jeho přívrženců se k ní pak připojilo.
Ve chvíli, kdy se Řád chystal oslavit příjezd vítěze, dostal zprávu. Pralix založila svůj vlastní řád, Ordo Miscellanea, jenž měl sloužit jako konkurent Hermova řádu, a tak ho udržovat silným. Flambeau na ni ihned chtěl pochodovat, ale Tytalus, ohromen odvahou své filie, si vynutil vyjednávání. Roku 817 se Ordo Miscellanea připojila k Hermovu řádu jako třináctý rod, Ex Miscellanea.

NADVLÁDA RODU TREMERE

Rod Tremere se už od založení Řádu stával silnějším a silnějším, přičemž Tremere sám na něj pečlivě dohlížel. Skrz důkladné vytváření politických spojenectví se rodu podařilo ovládnout několik tribunálů, a jeho členové jich dychtili převzít ještě víc. Když zemřel jedenáctý – a až na Tremera poslední – zakladatel, byl rod připraven k ovládnutí celého Řádu. Měl se stát nástrojem k uskutečnění jejich větších plánů.
V té samé chvíli se skupině mágů, jejichž identita je stále neznámá, podařilo zlomit mysli několika Tremerových nejbližších důvěrníků. Tato událost, známá též jako „Prolomení", zničila silné magické konstrukce, které si rod vybudoval. Závazky a výhružky Tremerských mágů přestaly být znepokojující. Tremere sám se sešel s mágy zodpovědnými za Prolomení, nebo snad jejich zástupci, a nakonec byla vytvořena nějaká úmluva.
Tremere zemřel krátce nato, jeho rod však úmluvu dodržel a už se nikdy nepokoušel ovládnout jinou část Řádu.

ZKAŽENÍ RODU TYTALUS

Mágové rodu Tytalus vždy rádi přijímali výzvy. V pozdním desátém století však jeho vůdci zašli příliš daleko – chtěli se pokusit ovládnout démony. Místo toho jimi byli zkaženi a svedeni k tomu, aby se pokusili zkazit celý zbytek Řádu. Jejich vlastní zkaženost ale odhalila jiná mágyně z Tytalu, která upozornila Quaesitory. Ostatní mágové se pak s velkou účinností soustředili na vymícení všech satanistů z Řádu. Nejvýraznější obětí tohoto aktu byla Tasgilia, prima rodu Tytalus, ale rod ztratil mnoho dalších členů a už nikdy se nerozrostl do takové početnosti jako dřív.

VÁLEČNÉ SCHIZMA

Krátce po začátku nového tisíciletí začal Řád upadat do anarchie. Zkažení Tytalu mělo za následek stále se zvětšující paranoiu ohledně aktivit jiných mágů, kterou ještě zvětšovali účinky Daru. Mágové navíc odmítali jakékoli pokusy o vyšetřování, protože se báli odhalení jejich tajemství. K tribunálu se doneslo mnoho neshod, hlasování ale často uvízlo na mrtvém bodě, protože se do něj mágové odmítali zapojit. V této době mnoho tribunálů vůbec nedosáhlo kvora, neboť mágové byli neochotni opouštět bezpečí svých vlastních konventů.
Ti, kteří se cítili v ohrožení, se uchylovali k soubojům čarodějů, a dokonce k protizákonným útočným nájezdům na jiné konventy. Quaesitorů, kurýrů, Bonisagovců a ostatních mágů, kteří se snažili Hermův řád udržet pohromadě, bylo zoufale málo. Zjistili, že bylo nemožné vnucovat mágům pořádek, který vlastně nechtěli.
Anarchie stále rostla a chvíli to vypadalo, že Hermův řád zanikne ze stejných důvodů jako kdysi Merkurův kult.
Potom rod Tremere vyhlásil válku rodu Diedne. Pohané z Diedne byly vždy tak trochu oddělení od zbytku Řádu, který byl z větší části křesťanský. Těsně po zkažení Tytalu začaly kolovat temné zvěsti o jejich náboženských obřadech a málokdo jim důvěřoval. Když Cercistum, primus rodu Tremere, vyzval Řád k odstranění těchto satanistů, rod Flambeau se dychtivě přidal. Mnoho členů rodu Jerbiton, kteří byli už dávno znepokojeni tím, že Řád poskytoval útočiště pohanům, se také připojilo. Členové nejednoho dalšího rodu se přidali k Tremere, ale Diedne veřejně nepodporoval nikdo.
Bonisagovci a Quaesitoři vycítili příležitost, a tak svolali nouzový Vyšší tribunál, na kterém byl celý rod Diedne vypovězen z Řádu. Toto udělilo všem hermetickým mágům povinnost Diedňany vyhledat a zabít.
Válka, jež následovala, byla krvavá a ničivá. Rod Diedne byl vyhlazen. Jeho vůdci však nikdy nebyli nalezeni, a i přestože mágové doufají, že je jejich kouzla zabila, stále přetrvávají obavy, že se jim podařilo uniknout a že někde pořád čekají na příležitost k pomstě.
Zničením rodu Válečné schizma skončilo. V poslední části války už byli Quaesitoři schopni vymáhat a uplatňovat Kodex, protože všichni členové řádu byli prakticky jednotní proti společnému nepříteli. Zkušenosti s chaosem a destrukcí většinu mágů přesvědčily o tom, že něco takového už nechtějí nikdy zažít. Účast na tribunálu byla znovu dodržována. V Řádu znovu zavládl zákon.
Od Válečného schizmatu existoval Řád v relativním klidu a spolupráci. Nicméně do roku 1220 už i poslední pamětníci schizmatu zemřeli nebo odešli do Posledního soumraku a vzpomínky na tuto strašlivou dobu blednou.

Hermovy rody

Hermův řád je rozdělen do dvanácti rodů, z nichž každý kromě Ex Miscellaney nějakým způsobem pochází z jednoho ze zakladatelů. Tato sekce zahrnuje letmý přehled jednotlivých rodů, ale je třeba mít na paměti, že se příslušníci stejného rodu od sebe můžou značně lišit.
Rody jsou rozděleny do tří skupin. Čtyři z nich (Bonisagus, Guernicus, Mercere a Tremere) jsou tzv. pravá dědictví. Jsou složená z mágů, jež byli vycvičeni někým, kdo byl vycvičen někým jiným (atd.) a ten byl vycvičen samotným zakladatelem rodu. K takovýmto rodům se není možné připojit později. Čtyři další (Bjornaer, Criamon, Merinita a Verditius) jsou tajemné kulty a mágové se mohou stát jejich členy pouze po zasvěcení do jejich uctívání. Taková zasvěcení vyučují „vnější tajemství" kultu, jedinou kultovní schopnost, která není udržována v tajnosti. Poslední čtyři (Ex Miscellanea, Flambeau, Jerbiton a Tytalus) jsou shromáždění mágů se společnými zájmy. Je relativně snadné se k takovému rodu připojit po výcviku a většinou tak činí mágové, jež se domnívají, že do svého původního rodu nezapadají. Obzvláště tak Ex Miscellanea, která příjme kohokoli s Darem, základem magické teorie, zběžnou znalostí latiny a schopností vztyčit Parmu Magicu, přičemž mnoho členů nové zájemce poslední tři věci rádo naučí.
Je možné být členem pouze jednoho rodu najednou.

ROD BJORNAER

Mágové Bjornaeru se zabývají hlavně zvířaty a zvířecí stránkou lidské povahy. Díky tomuto důrazu při jejich výcviku, každý Bjornaerský mág na sebe dokáže vzít podobu zvířete, známého jako jeho „tvor srdce". Porozumění tvorům srdce a zvířatům obecně je mnoha Bjornaerskými mágy považováno za důležitější než samotná hermetická magie.
Díky jejich povaze, mágové tohoto rodu nejsou schopni vytvořit spojení nezbytná k tomu, aby mohli mít zvířecího společníka, a celý ten pojem jim je cizí. Někteří Bjornaerští se vysmívají mágům se zvířecími společníky, jež nazývají „náhražkami" za tvory srdce. Naproti tomu ostatní mágové jsou kolem Bjornaerských opatrní právě kvůli jejich fascinaci se zvířaty. Kromě toho rod Bjornaer není tak vysoce uznávaný, jak by jinak mohl být, neboť jeho zakladatel nevzešel z románské, nýbrž z germánské magické tradice.

ROD BONISAGUS

Bonisagus vytvořil teorii hermetické magie a jeho studentka, mágyně Trianoma, zorganizovala celý vznik Hermova řádu. Rod Bonisagus je pravé dědictví; každý jeho člen může vysledovat svůj magický rodokmen až k samotnému Bonisagovi.
Tento rod je rozdělen do dvou proudů – politického a teoretického. Teoretičtí Bonisagovci se soustředí na posunování hranic hermetické magie a jsou nedostižnými mistry magické teorie. Političtí Bonisagovci, často také nazývaní „následovníci Trianomy", vynikají v diplomacii a snaží se udržet Řád pohromadě.

ROD CRIAMON

Tento tajnůstkářský rod je známý svou nejasnou filozofií, svým pohrdáním prostou silou a zvykem jeho členů si pomalovávat tělo a obličej mystickými symboly. Přívrženci Criamona jsou záhadnou a tajuplnou skupinou mágů, kteří mají většinou velmi malý zájem o politiku řádu.
Mágové Criamonu hledají „Enigmu", což je podle ostatních mágů jakási mystická zkušenost. Pro mágy tohoto rodu má porozumění Enigmě co dočinění s objevením pravé podstaty Soumraku čarodějů a magie samotné.
Rod Criamon je tajemný kult a tajemství v jeho srdci je Enigma.

ROD EX MISCELLANEA

Ex Miscellanea je rozsáhlá, různorodá a velmi dezorganizovaná snůška mágů. Přestože ji Pralix původně založila s úmyslem Hermovu řádu konkurovat, byla do něj nakonec přijata jako samostatný rod. Přijímá čaroděje všeho druhu, některé z nich pouze částečně hermetické, jejichž magie pochází z mnoha různých tradic. Mágové rodu Ex Miscellanea jsou mnohými pomlouvači často nazýváni „pokoutní čarodějové", i přestože většina z nich dokáže používat hermetickou magii stejně dobře jako každý jiný mág.
Tito mágové toho mají jen velmi málo společného. Uvnitř rodu existuje několik tradic a každá z nich má své výhody a nevýhody.

ROD FLAMBEAU

Ačkoli se většina Flambeauových stoupenců specializuje na ohnivou magii, někteří dávají přednost kouzlům jednoduchého ničení jako alternativě. Tito agresivní a zuřiví mágové často způsobují uvnitř Řádu potíže a mnohdy rozhněvají i nemagický lid.
Jejich neohroženost a láska k ničení je však velmi ceněná, když Řád vyžaduje použití hrubé síly.
Rod Flambeau je shromážděním spřízněných duší.

ROD GUERNICUS

Rod Guernicus je pravé dědictví a všichni jeho členové jsou nástupci Guernica Zakladatele, který věřil, že v Řádu musí platit přísně dodržovaná pravidla, aby přetrval. Členové tohoto rodu jsou soudci Řádu, vyšetřující provinění a předkládající důkazy proti těm, jež překročí Hermův nebo Vnější kodex. Věří, že bez jejich přísného dozoru se Řád zhroutí kvůli vnitřním konfliktům. Tento rod je občas nazýván jako „rod Quaesitor", neboť „quaesitor" je označení pro mágy, kteří byli Řádem pověřeni vyšetřováním zločinů.
Přestože si rod Guernicus vychovává a zacvičuje své vlastní učedníky, je možné být staršími mágy Guernicu přizván do řad Quaesitorů a takovéto pozvání je jednou z nejvyšších poct v Řádu. Těmto mágům zůstává členství v jejich původním rodu. Mágyně se mohou stát quaesitory pouze pokud byly vycvičeny v rodu Guernicus.
Quaesitoři jsou někdy požádáni o prošetření možných přestupků nebo rozsouzení sporů mezi mágy či pakty. Toto zabere hodně času, a tak je zvykem Řádu Quaesitory vždy za jejich úsilí odměnit několika pěšci viris.

ROD JERBITON

Rod Jerbiton se zabývá světskými záležitostmi a někdy na sebe bere povinnost udržovat dobré vztahy mezi Řádem, církví a panstvem. Tyto sklony jeho členů jsou často důsledkem urozeného původu – učedníci jsou vybíráni z řad aristokracie, a mágové tohoto původu si své vazby na šlechtu udržují. Jiní členové jsou bráni ze zkušených obdarovaných umělců a řemeslníků.
Mnoho mágů jiných rodů věří, že stoupenci Jerbitona jsou příliš vázáni na nemagický svět na to, aby se jim dalo důvěřovat. Na druhou stranu se mágové Jerbitonu bojí, že se členové Řádu stali příliš izolovanými od lidskosti a riskují krvavý konflikt s obyčejnými lidmi. Jerbitoňané se usilovně snaží tyto propasti odstranit, přičemž se vášnivě zabývají estetikou a antikou.
Členové rodu Jerbiton jsou cvičení ve světských záležitostech, umění a politice. Pohromadě je drží právě tyto společné zájmy.

ROD MERCERE

Zakladatel tohoto rodu ztratil svoje magické schopnosti, přesto však zůstal v Řádu. Vzal na sebe nesmírně cennou nemagickou funkci posla. Jeho nástupci v této funkci pokračují. Všichni členové rodu Mercere, ať už obdarovaní nebo ne, jsou oficiálně označováni za mágy. I neobdarovaní Mercereští tráví 15 let v učednictví stejně jako ostatní mágové.
Mágové tohoto rodu jsou častěji známí jako „kurýři", právě díky jejich funkci poslů. Nosí také typickou červenou pokrývku hlavy jako znak jejich postavení. Kurýrům je povolena účast na hermetických tribunálech, ale podle dohody smí volit pouze ti, jež mají Dar.
Rod Mercere je pravé dědictví. Mercere vycvičil pouze dva učedníky než ztratil svůj Dar, a tudíž jsou obdarovaní mágové v tomto rodu vzácní. Celý rod se skládá převážně z pokrevních následníků Mercera.

ROD MERINITA

Tento rod se soustředí na svět lárů a jeho členové mají často sklony k podivnosti srovnatelné s bytostmi, jimiž se zabývají. Mágové Merinity často zůstávají izolovaní a jen velice zřídka projevují zájem o zbytek Řádu, pouze pokud nejde o ochranu lárů před útoky jiných mágů. Příslušníci tohoto rodu se vyhýbají tomu, co je pouze smrtelné, a hledají odpovědi v tajemném světě Arcadia.
Rod Merinita je tajemný kult a všichni jeho mágové jsou zasvěceni do láří magie, vnějšího tajemství kultu.

ROD TREMERE

Členové rodu Tremere zdůrazňují význam úsudku, strategie a pečlivé přípravy. Věří v úctu k nadřazeným a autoritu nad podřazenými. Důstojnost je jedním z jejich nejvyšších zájmů.
Rod Tremere je považován za jeden z rozumnějších a spolehlivějších rodů, poskytující sílu a odvahu, když je jí potřeba, a vyhýbající se konfliktům, když Řádu více prospívá mír.
Tento rod je pravé dědictví. Všichni jeho členové ve svém magickém rodokmenu nad svým mistrem a jeho mistrem atd. najdou Tremera Zakladatele. Není možné se k rodu připojit zvenku.
Certamen byl vymyšlen právě Tremerem a jeho rod v něm má stále značnou zálibu.
Tremerští mágové si navíc ponechávají hlasovací pečeti svých filiů, dokud filius svého parense v certamenu neporazí, nebo dokud parens nezemře. Pokud Tremerský mág, který nemá svojí pečeť, vycvičí učedníka, je pečeť nového mága držena parensem toho, jenž ho vycvičil. Pokud ani ten nemá svou vlastní, je nová pečeť předávána vzestupně po rodokmenu, dokud se nedostane k mágovi, který tu svoji má. Výsledkem tohoto zvyku je to, že počet Tremerských mágů, kterým je umožněno hlasovat, je velice omezený.

ROD TYTALUS

Filozofie rodu Tytalus je zvládnutí všech druhů konfliktů. Za tímto účelem podporují mágové Tytalu inovaci všelijakými soutěžemi. Pokud nejsou v neustálém stavu zápasu, trvale zkoušející silné a slabé stránky ostatních, necítí se ve své kůži.
Rod Tytalus je skoro úplným opakem rodu Tremere. Kde Tremere věří ve stabilitu a respekt ke starším, mágové Tytalu věří v neustálé změny a vyzývání starších, dokud nakonec nejsou pokořeni.
V desátém století vůdci Tytalu zašli při jejich nekonečném pátrání po konfliktech příliš daleko a stali se obětmi démonických machinací. Tito mistři intrik si arogantně věřili na ovládnutí temných sil, ale i přes svoje schopnosti nedokázali vyzrát na peklo. Za zločin ďábelství byli popraveni a od té doby je rodu Tytalus nedůvěřováno.

ROD VERDITIUS

Mágové rodu Verditius mají nedostižnou zručnost ve vytváření očarovaných předmětů, což je činí neocenitelnými pro ostatní mágy a neobdarované osoby.
Bohužel téměř všichni však zdědili magickou vadu svého zakladatele, jež jim zabraňuje sesílat magické formule bez pomoci sesílacích prostředků. Někdy jsou Verditiovci díky této vadě mezi mágy považováni za méněcenné.
Rod Verditius je tajemný kult a všichni jeho členové jsou zasvěceni do vnějšího tajemství, Verditiovy magie.

Konventy

Konventy jsou pro Hermův řád stejně důležité jako rody a mágové dokáží strávit hodiny debatováním nad tím, co je vlastně důležitější.
Přesně řečeno, konvent je skupina mágů vázaná na pravidla, která zachází ještě dál než Hermův kodex a která mágům umožňují snadněji spolupracovat nebo sdílet majetek. V drtivé většině případů jsou konventy tvořeny mágy, kteří chtějí žít společně a sdílet přístup k magické auře, budovám a služebníkům. „Konvent" se tak stalo označením nejen pro skupinu mágů, jež odsouhlasí dohodu, ale i pro místo, kde tito mágové spolu žijí.
Typický konvent má asi půl tuctu mágů, ale může mít kdekoli v rozmezí dvou až dvou tuctů členů a stovek nemagického služebnictva. Většina ság v Ars Magice se točí kolem jediného konventu a zajištění jeho pokroku je stejně důležité jako rozvoj postav. Koneckonců, postavy patřící do dobře zásobovaného konventu se budou rozvíjet rychleji než ty, které se budou muset spoléhat na své vlastní zdroje.
Fyzická podoba konventů se liší, ale běžné jsou hrady a věže. Protože se většina magických aur nachází ve značné vzdálenosti od větších světských usedlostí, mnoho konventů se nachází právě tam.

Hermův kodex

Základem Hermova řádu jako organizace je Hermův kodex. Tento krátký text, jenž všichni členové při svém přijetí předříkají a odpřísáhnou, též nazývaný „hermetická přísaha", stanovuje uspořádání Hermova řádu a klade meze tomu, čeho se jeho členové mohou dopustit. Byl navržen tak, aby mágům dával co největší volnost a zároveň je chránil před nimi samotnými.
Do jaké míry mágové Kodex dodržují se u jednotlivých mágů, konventů a tribunálů liší. Ti, kteří však poruší Přísahu a jsou při tom přistiženi, se většinou dostanou do potíží na tribunálu.

Vnější kodex

Vnější kodex se skládá ze všech rozhodnutí udělaných na tribunálu od založení Řádu. Jeho formální autorita spočívá ve stati Kodexu, jež přikazuje mágům, aby se řídili podle rozhodnutí tribunálu. Jelikož je ale každý případ jiný, pozdější tribunály nejsou vázány na rozhodnutí dřívějších. Ve Vnějším kodexu je vskutku několik popírajících se případů a kromě Quaesitorů jen málo mágů zná všechny jeho detaily. Některé body jsou však obecně známé a stojí za zmínku zde.
Teoreticky je jediným možným trestem za porušení Kodexu smrt. V praxi tento trest tribunály ukládají jen vzácně a místo toho se spokojí s pokutami ve formě viris, odslouženého času nebo jiných menších trestů. Tyto pokuty jsou však podmíněny trestem nejvyšším a odmítnutí sankcí uložených tribunálem je vždy záminka k rozsudku smrti. Toto je vymáháno vyhlášením „pochodu čarodějů", čímž je viník vyloučen z Řádu a zbaven ochrany poskytované Kodexem, neboli „vypovězen". Mágové vystavení pochodu čarodějů se nazývají „vypovězení". Jelikož je vlastnictví zločince tradičně ponecháno tomu, kdo ho zabil, zkušení mágové mají často velký zájem o vyhledání těchto provinilců.

PŘIPRAVOVÁNÍ O MAGII

Tato stať je často uplatňována pro potrestání činů proti jinému mágovi, které nejsou přímá fyzická újma, jako například poškozování jeho laboratoře nebo pobíjení stoupenců. Smysl je takový, že připravováním mága o jeho prostředky ho viník zbavuje určité magické síly, z níž by jinak těžil. Hlavní význam však spočívá v tom, že se mágové nesmí pokoušet poškodit Dar někoho jiného.

SOUBOJ ČARODĚJŮ

Kodex povoluje, aby se za určitých podmínek rozpor mezi dvěma mágy rozrostl na otevřený konflikt. Pokud jsou takové podmínky splněny, mohou mágové dočasně překročit hranice Kodexu, aby svůj rozpor vyřešili. Jeden mág zahájí souboj čarodějů zasláním druhému mágovi vyhlášení války. To musí být doručeno v noci po úplňku. Souboj pak začíná příštím úplňkem a trvá až do úplňku dalšího.
Neoprávněné nebo opakované používání souboje čarodějů je většinou rozumných mágů zavrhováno. Občas se mág, který souboj vyhlašuje příliš často, stane cílem pochodu čarodějů.

TRIBUNÁLY

Jak bylo Trianominým úmyslem, tribunály jsou to nejdůležitější co do politického života Řádu, a proto jsou rozvedeny v sekci níže. Tato stať je však zásadní, neboť dává tribunálům určité oprávnění vytvářet nová pravidla a vykládat části Kodexu tak, aby byly vhodné pro měnící se okolnosti.

NEMAGICKÝ LID

Stať zakazující zasahování do světských záležitostí je asi tou nejkontroverznější částí Kodexu. Konventy musejí jednat s nemagickými opakovaně, aby mohly existovat, a opevněné usedlosti čítající značný počet bojovníků vždy přitahují pozornost místních pánů. Výsledkem je neustálá debata ohledně druhé poloviny věty „Stejně tak nebudu zasahovat do světských záležitostí, a tím přinášet zkázu na své sodales." Dokud jednání s nemagickými nezpůsobí újmu jiným mágům nebo pokud vůbec taková újma není pravděpodobná, je povoleno. Mnoho předešlých případů však ustanovilo, že práce dvorního čaroděje je porušení Kodexu.

JEDNÁNÍ S DÉMONY

Řád chytí a zabije jakéhokoli člena přistiženého při jednání s démony. Toto je jediná stať, která se vymáhá bezvýjimečně. Snaha o zničení démonů je většinou povolena, ale i upoutání pozornosti démona na Řád není vítáno.

UTLAČOVÁNÍ LÁRŮ

Výklad této stati závisí na tom, co je počítáno jako utlačování. Láří místa jsou dobrými zdroji viris, takže málo mágů je ochotných souhlasit s tím, že vpád do láří oblasti, kradení velkého množství lářího majetku a ústup zpět do konventu se počítá jako utlačování. Toto dosti ztěžuje určování toho, co utlačování je, a žaloby pod touto statí mnohdy zajdou až k politice a k tomu, zda někteří jiní mágové takto utrpěli. Na rozdíl však od světské a démonické, tato stať nezakazuje přátelská jednání mezi mágy a láry na jakékoli úrovni.

MAGICKÉ BYTOSTI

V Kodexu zjevně chybí stať udělující ochranu magickým bytostem nebo jiným čarodějům. Toto je záměrně, neboť Trianoma chtěla, aby Řádu bylo povoleno užití síly k přinucení čarodějů k tomu, aby s k staly členy Řádu. Nadměrné zaplétání se s mocnými magickými bytostmi však může spadat pod „ohrožování Řádu svými činy".

NAZÍRÁNÍ
Tento zákaz je prosazován s překvapivou přísností. Tribunály rozhodly, že je protizákonné nazírat na nemagického člověka, pokud se tímto dozvíte o aktivitách mága, že i chození kolem neviditelného je magické nazírání a že užití magie Intellego na mága i přes neznalost toho, že je mág, může být trestáno. Na mnoho těchto případů se vztahují i opačná rozhodnutí, ale obecně zaujímají tribunály k tomu, co představuje magické nazírání, velmi přísný postoj.

UČEDNÍCI

Naproti tomu stať o učednících není dodržována téměř vůbec. Mágové nemusí cvičit učedníky a závazek parense se připojit k pochodu čarodějů proti svému filiovi je spíše společenský předpoklad než zákonná povinnost.
Nicméně zvláštní právo Bonisagovců na převzetí učedníků od jiných mágů je uplatňováno, stejně jako povinnost Bonisagovců se dělit o vědomosti.

Hermetická přísaha

Hermův kodex, jež jako první odpřísáhl Bonisagus, se nachází níže. Protože Bonisagus byl prvním, kdykoli je přísaha zaznamenaná, je v ní Bonisagovo jméno. Mezi Kodexem, který odpřísáhnou členové rodu Bonisagus a tím, který odpřísáhnou členové jiných rodů, je mírný rozdíl.

"Já, Bonisagus, tímto přísahám svou věčnou oddanost Hermovu řádu a jeho členům.
"Nebudu se ani pokoušet připravovat, ani připravovat žádného člena Řádu o jeho magickou sílu. Nezabiji ani se nebudu pokoušet zabít jakéhokoli člena Řádu, kromě ve správně vykonaných a formálně vyhlášených soubojích čarodějů. Tímto jsem vyrozuměn, že souboj čarodějů je otevřený konflikt mezi dvěma mágy, jež mohou jeden druhého zabít, aniž by porušili tuto přísahu a že pokud sám padnu v takovém souboji, žádná pomsta nezasáhne toho, jenž mě skolí.
"Budu se řídit rozhodnutími řádně odhlasovanými tribunálem. Na tribunálu budu mít pouze jeden hlas a budu ho užívat rozumně. Jako rovné budu respektovat ostatní hlasy na tribunálu.
"Neohrozím Řád svými činy. Stejně tak nebudu zasahovat do světských záležitostí, a tím přinášet zkázu na své sodales. Nebudu jednat s ďábly, jinak ohrozím svou duši a duše svých sodales taktéž. Nebudu utlačovat láry, jinak jejich pomsta zasáhne mé sodales taktéž.
"Nepoužiji magii k nazíraní na jiné členy Řádu a stejně tak ji nepoužiji k zjišťování jejich záležitostí.
"Budu cvičit učedníky, kteří tento Kodex odpřísáhnou, a pokud by ho kterýkoli z nich měl porušit, budu prvním, kdo jej porazí a postaví před soud. Žádný můj učedník nebude nazýván mágem, dokud poprvé neodpřísáhne dodržování tohoto Kodexu. \\*
"Žádám, abych byl vyloučen z Řádu v případě, že tuto přísahu poruším. Budu-li z Řádu vyloučen, žádám své sodales, aby mě našli a zabili, neb můj život nemůže pokračovat v ponížení a hanbě.
"Nepřátelé Řádu jsou moji nepřátelé. Přátelé Řádu jsou moji přátelé. Spojenci Řádu jsou moji spojenci. Pracujme společně jako jeden a buďme zdraví a silní.
"Tuto přísahu skládám zde, třetího dne Ryb, devět set padesátého roku Berana. Běda tomu, kdo mě bude pokoušet, abych tuto přísahu porušil, a běda mě, podlehnu-li takovému pokušení.

\\* V tomto stadiu ještě následníci Bonisaga odříkají: "Budu předávat vědění Řádu a s jeho členy budu sdílet vše, co objevím při svém pátrání po vědomostech a moudrosti." Ostatní řeknou: "Uznávám Bonisagovi právo vzít si mého učedníka, shledá-li ho vhodným pro svá studia." Vnější kodex Bonisagovo právo na učedníky ještě rozšiřuje.

Tribunály

Původně byl tribunál jakékoli formální shromáždění členů Řádu, které rozhodovalo hlasováním přítomných mágů a tato rozhodnutí zaznamenávalo. Jak se však Řád rozrostl, Vnější kodex poskytl větší vymezení. Tribunálem Řádu teď je pouze „Vyšší tribunál" a všechny další tribunály jím ustanovené. V roce 1220 jsou takto ustanovené pouze oblastní tribunály.
Na právoplatném tribunálu musí být osobně alespoň dvanáct mágů ze čtyř nebo víc různých konventů. Dále musí být přítomen jeden Quaesitor, aby ověřil právoplatnost jednání, a i přestože onen Quaesitor nemůže hlasovat, počítá se do kvora. Mágové mohou hlasovat pomocí zástupců předáním jejich hlasovací pečeti někomu, kdo se účastní v zastoupení za ně a kdo může, nebo také nemusí být pověřen je použít jistým způsobem; záleží na dohodě s osobou, která hlasovací pečeť poskytla.
Tribunálu předsedá „Praeco", což je nejstarší přítomný mág, který taktéž nemůže hlasovat, pouze v případě, že dojde k patové situaci. Má však v rukou pořadí jednání a v extrémních případech má právo umlčet, nebo dokonce vykázat mága z tribunálu. Pokud vykázáním ztratí tribunál kvorum nebo svého předsedajícího Quaesitora, ztratí i právoplatnost. Na konci každého tribunálu musí předsedající Quaesitor označit tribunál za právoplatný a zde se ověřuje, zda Praeco nezneužil svých pravomocí.

Vyšší tribunál

Nejdůležitější tribunál Řádu je takzvaný Vyšší tribunál, jenž je pořádán každých třicet tři let a svolává mágy z celého Řádu. Vyšší tribunál se vždy koná v Durenmaru, domu magna rodu Bonisagus a kolébce Řádu. Jsou na něj vysláni vždy tři zástupci z každého oblastního tribunálu (viz.níže) a primové všech rodů. Primus rodu Bonisagus plní úkol Praeca, i přestože jsou přítomni starší mágové, a primus rodu Guernicus je vždy jako předsedající Quaesitor.
Vyšší tribunál hovoří o záležitostech týkajících se celého Řádu a jeho rozhodnutí jsou brány na mnohem větší váhu než ta udělaná nižšími tribunály. Je to také jediný tribunál s autoritou nad celým Řádem, a tudíž je to jediná příležitost řešit spory mezi tribunály.

Oblastní tribunály

Každý oblastní tribunál se teoreticky skládá ze všech mágů žijících v určité části Evropy. Tyto oblasti jsou přibližně vymezené rozhodnutími Vyššího tribunálu, ale mágové mohou měnit jméno tribunálu a členské požadavky dle libosti. Pokud navštívíte konvent v jiném tribunálu, většinou svůj nezměníte, ale jednotlivé tribunály mohou mít různá pravidla, jak dlouhý může váš pobyt být. Oblastní tribunály se scházejí každých sedm let a kurýři mají povinnost zařídit, aby každý mág v tribunálu dostal pozvánku. Ve všech ostatních ohledech se oblastní tribunály řídí normálními pravidly.
Hranice a jména regionálních tribunálů jsou vyznačeny na mapě. Pamatujte, že hranice jsou pouze přibližné, neboť ještě nenastaly žádné neshody, díky nimž by je bylo potřeba ustálit.

Řád a společnost

Většina hermetických mágů si přeje, aby je a jejich výzkumy společnost nechala na pokoji, a oni jsou zase plně spokojení s tím, že nechají na pokoji společnost. Život samozřejmě není tak jednoduchý a mágové jsou často nuceni se společností vycházet. Někteří to tak dokonce chtějí.

Sedláci

Většina sedláků se mágů bojí a od konventů si udržují odstup. Tento strach je zpravidla opodstatněný, protože konventy se téměř vždy nachází v magických oblastech, kde se dějí zvláštní a nebezpečné věci. Díky svému Daru a schopnosti měnit lidi v žáby navíc mágové probouzí strach v nevzdělaných lidech. Kolem konventu mohou vznikat místní legendy a starší nebo vzdálenější legendy se s ním můžou spojovat, což jim vytváří velmi podivnou a z velké části nezaslouženou pověst.
Na druhou stranu konvent, který se nachází na odlehlém místě a který si všímá pouze svého, nemusí sedláci vůbec znát. Nemají žádný zvláštní důvod, proč by o něm chtěli vědět nebo slyšet. V tomto případě jsou nejspíš vystrašeni z oné oblasti, jež bude mít skoro jistě magickou auru, ale nebudou vůbec vědět, že tam žijí mágové.
Stejně jako panstvo a duchovenstvo, většina konventů se na několik sedláků spoléhá kvůli jídlu. Těmto sedlákům mágové nahánějí hrůzu, ale jsou často ochotni je přijmout za pány, pokud dobře nakládají s jejich poplatky. Mágové dokonce mohou být považováni za lepší pány než jiní, neboť dokážou něco udělat se špatným počasím, morem nebo útočícím drakem. Rozumné konventy většinou mají neobdarovaného úředníka, jenž se sedláky jedná, ale není žádný důvod, proč by sedláci nemohli cítit určitou náklonnost ke „svým" čarodějům za předpokladu, že se s nimi osobně příliš často nestýkají.
Sedláci, kteří z nějakého důvodu nezapadají do společnosti Mýtické Evropy, mohou najít útočiště v konventech. Stejně tak mohou ženy, které chtějí být válečnicemi nebo vzdělankyněmi, nevolníci, kteří chtějí být svobodní, a lidé utíkající před následky mylného úsudku. Spíše než kvůli touze žít s čaroději, lidé zpravidla přicházejí do konventu, protože mají dobrý důvod nebýt někde jinde.

Církev

Vztahy mezi Hermovým řádem a církví oficiálně neexistují. Řád si je velmi dobře vědom, že s pomocí Boží by ho církev dokázala bez problému zničit. Církev si je velmi dobře vědoma, že hermetičtí mágové jsou velmi mocní a že alespoň někteří jsou dobří křesťané. Sklony Řádu poskytovat útočiště kacířům budí podezření, ale dokud mágové zůstávají stranou od církevních záležitostí, církev nestojí o přímé zasahování.
Jednotliví duchovní ale mají na mágy celou škálu názorů, od farizejských přesvědčení, že mágové jsou satanisté, kteří musí být zničeni, po nadšenou podporu neobyčejně nadaných vzdělanců. Většina konventů se snaží přinejmenším udržet přátelské poměry s místním farním duchovním, a většinou se jim to daří. Opět je dobrý nápad používat neobdarované prostředníky.
Tribunály mají sklon posuzovat zásahy do církve jako velmi závažné trestné činy, jednoduše protože je církev jediná organizace schopná vyhladit celý Řád. Přátelské, ale i neutrální vztahy jsou podporovány, mágy, kteří však na církev zaútočí, může čekat vypovězení a pochod čarodějů dřív, než stačí vyprovokovat křížovou výpravu.

Panstvo

Většina šlechticů si je vědoma existence Hermova řádu a všichni si všimnou běžného konventu – jeho hradu a ozbrojených jednotek. Většina lenních pánů si je také matně vědoma toho, že jim tito mocní mágové nemohou přísahat věrnost nebo sloužit jako dvorní čarodějové, a tudíž při vytváření vztahů s jejich novými sousedy používají větší dávku opatrnosti a důvtipnosti.
Také zde jsou jednotlivé postoje k mágům na rozsáhlé škále, od dychtivého, podlézavého pochlebování v naději magické podpory, až po otevřené nepřátelství v naději odstěhování mágů někam hodně daleko. Většina konventů se opět snaží udržet přátelské vztahy s místním panstvem, ale zřídkakdy vyhrají nad všemi, a tak si často vytvoří stálého nepřítele jako trn v oku. Málo šlechticů je dostatečně hloupých na to, aby uspořádalo přímý útok na konvent, a ti, kteří jsou, mají tendenci umírat, ale stejně tak jakýkoli konvent, který by úmyslně zničil panského rivala, by byl souzen tribunálem a vypovězen.
Vnější kodex ustanovil, že jednání s panstvem, které nezahrnují službu nebo stálou magickou pomoc, nejsou porušení stati o zasahování do světských záležitostí. Toto však není pravidlo a konventy s přílišným zájmem o nemagické záležitosti si musí rovněž dávat dobrý pozor na své magické poměry, jinak se octnou v izolaci a před tribunálem.

Města

Většina mágů a konventů se od měst drží dál. Ve městě je Dar velká nevýhoda a hodně z nich má „auru dominia", která se téměř vylučuje s magickým výzkumem. Na druhou stranu, ve městech bývají učenci, kupci a různé nemagické zdroje. I jednoduchá magie dokáže podpořit obchod, a tak někteří mágové, zvláště ti z rodu Jerbiton, ve městech rádi žijí.
Městské konventy se snaží najít si magickou auru, ideálně regio, v níž můžou provádět práce v laboratoři, aniž by byli nepatřičně vyrušováni. Často se nabízejí jako prostředníci mezi městy a izolovanějšími konventy. Pro většinu mágů jsou však města zajímavými místy k navštívení, ne k životu.

Magické předměty

V prvopočátcích Řádu bylo mágům dovoleno prodávat očarované předměty nebo jiné magické služby bez omezení, pokud to nebylo na pokyn nemagické osoby. Toto se změnilo v roce 1061, kdy několik tribunálů rozhodlo, že je protizákonné od kohokoli jiného než od člena Hermova řádu nebo hermetického konventu přijímat peníze či jiné nemagické věci jako poplatek za mystické služby. Tato pravidla také jasně říkají, že jakákoli magie prodaná tímto způsobem musí po čase ztratit svoji sílu, ať už protože je to nabitý předmět nebo protože má efekt omezenou trvanlivost.
V tomto pravidle jsou dvě zjevné skuliny. Ta první je méně důležitá; nemagičtí mohou platit jinými mystickými předměty nebo prostřednictvím viris. Velmi málo nemagických má přístup k viri a Řád horlivě vyměňuje trvale očarovné předměty za dočasné. Nemagická osoba, které je nabídnut dočasně očarovaný předmět, jenž vydrží i další generaci, je ve většině případů ho ochotna vyměnit za slabší, ale trvalý předmět. Takové výměny jsou Quaesitory dokonce podporovány, protože se tak do Řádu vrací předměty, jež se k nemagickým dostali před zákazem jejich prodeje.
Druhá skulina je tak do nebe volající, že tam musela být dána schválně. Není totiž nic, co by zabránilo nemagickému členovi konventu v prodeji očarovaného předmětu nebo, aby splnil příkaz k získání určitého předmětu. Takto se hlavním účinkem zákazu stalo zabránění mágům v přímém jednání s nemagickými.

Ostatní čarodějové

Hermetičtí mágové jsou možná nejmocnějšími čaroději v Mýtické Evropě, mají ale daleko k tomu, aby byli jediní. Lidé s nadpřirozenými schopnostmi jsou mnohem běžnější než lidé s Darem a ne všichni obdarovaní se stanou mágy. Oficiální postoj je takový, že se každý čaroděj musí k Řádu přidat nebo zemřít. Toto však není téměř nikdy prosazováno, zvláště pokud dotyčný čaroděj je slabý, člen církve nebo šlechtic.
Silní čarodějové jsou vyzýváni, aby se připojili, a mohou být i zabiti, pokud odmítnou. Jiné čaroděje však pouze čekají výhružky i v případě, že způsobí Řádu potíže. Díky tomu, že ostatní čarodějové nemají nic podobného Parmě Magice, tyto výhružky se však snadno mohou stát skutečností.
Pouze v jednom případě se postup „přidej se, nebo zemři" tvrdě dodržuje. Jakýkoli čaroděj, který se naučí Parmu Magicu nebo jinou formu magické obrany se musí stát členem Hermova řádu nebo být zabit. V názoru, že tento monopol musí být bezpodmínečně zachován, je Řád prakticky jednotný.